Muž, který se učil léčit od zraněné srny. Vincenz Priessnitz

441px-Vincenz_Priessnitz,_supporter_of_hydrotherapy.jpg

Zdroj: Wipedia.org

Ženevský rodák Jean – Jacques Rousseau byl v osmnáctém století jedním z hlavních myslitelů, který hlásal návrat k přírodě.  Aniž  o tom zprvu Vincenz Priessnitz (1799- 1851) věděl, stal se Rousseauovým  následovníkem a zosobněním jeho ideálů. Nejmladší potomek z šesti dětí slepého sedláka v malé osadě v jesenických horách měl k přírodě, ve které vyrůstal, velice blízko. Vypěstoval si  vynikající pozorovací schopnosti a bystrý selský rozum mu nahradil vyčtené znalosti. Svébytné přírodní zákony hor a lesů zapracoval do své terapie.

Reklama, která pomáhá

V šestnácti letech Priessnitze při cestě na setbu shodil zdivočelý kůň a hruď mu přejelo kolo vozu tak nešikovně,že mu zpřelámalo většinu žeber. Místní lékař považoval zranění za téměř smrtelné. Ale houževnatý mladík se odmítl vzdát a rozhodl se vyléčit sám. Inspiraci hledal právě v přírodě. Vzpomněl si na zraněnou srnu, kterou kdysi pozoroval, jak si chodí do pramenu  studené vody namáčet svoji ránu. Mladý Priessnitz již dříve na své drobnější  zranění ruky úspěšně použil studené zábaly. Na zlámaná žebra se tedy rozhodl uplatnit sérii zábalů a potní kůry. Léčení opakoval tak dlouho, dokud se úplně nezotavil.

Zpráva o tomto zázraku se v kopcích šířila jako požár a tak dlouho netrvalo, než se za mladým Priessnitzem přišli poradit i jiní. Zprvu mu vodili nemocná zvířata, když ale viděli na vlastní oči jeho léčebné úspěchy, chudí vesničané se osmělili a nechali se léčit sami. Postupně Priessnitz procedury zdokonaloval.  Za stavením, kde pacientům omýval rány houbou nasátou studenou  vodou, si nechal postavit malou boudu se dvěma vanami pro koupele a polívání. Ta se nakonec
s přibývajícími pacienty rozrostla do velkého lázeňského areálu.

Právě Rousseauova myšlenka ,,Vejdi do lesa a staň se člověkem,“  vedla Priessnitze k závěru, že může-li být  čistá pramenitá voda léčivá, pak musí být zdraví prospěšný i čerstvý vzduch. Mezi své léčebné metody tak zařadil kromě potních kůr, které zbavovaly tělo škodlivin a prokysličovaly pokožku, i procházky lesem. Vše umě kombinoval. 

Například po procházce přikazoval pacientům svlažit nohy ve studeném prameni. Nebo je jindy zase po vodní lázni poslal Priessnitz sbírat do lesa šišky. Byl zastáncem teorie prospěšnosti manuální práce pro lidské zdraví. K zahřátí  těla  a rozproudění krve  doporučoval řezání dříví.  Tato léčebná metoda měla výhodu, že se dala naordinovat i za ošklivého počasí. To se pak nechalo polínko přenést do pokoje nemocného, kde dotyčný mohl nerušeně zařezávat až do úplného uzdravení.

Fyzická aktivita  měla zaměstnat pacientovu mysl a unavit tělo. Zahálí-li pacient, zaměřuje se z dlouhé chvíle jen na svoji nemoc, což léčení jen znesnadňuje. Priessnitz dokonce zakázal svým pacientům, aby se mezi sebou o svých nemocech bavili. 

Priessnitzovy svérázné metody pomáhaly jak od chronických nemocí jako nespavost a migrény, až prý dokonce proti choleře, jejíž epidemie svého času zachvátila Jesenické hory. Díky lesnímu doktorovi Priessnitzovi a jeho umu nebyly její následky tak fatální.

Reklama, která pomáhá