Sebastian Kneipp: muž, který léčil vodou

voda.jpg

Foto: nkzs | Zdroj: sxc.hu

Sebastian Kneipp (1821- 1897) byl citlivý mladík z chudé tkalcovské rodiny v Bavorsku. Během studií teologie onemocněl tuberkulózou. V té době se mu dostala do rukou stará kniha popisující léčebné účinky vody. Po dlouhém a neúspěšném boji s nemocí se rozhodl vyzkoušet metodu sám na sobě.

Reklama, která pomáhá

Zpočátku moc neúčinkovala a tak si začal procedury přizpůsobovat. Experimentoval na sobě tak dlouho, až se jeho zdravotní stav zlepšil. Sérii vodních kůr a procedur pak Kneipp sepsal roku 1886 do knihy Moje léčení vodou.

Jak vyplývá z názvu Kneippovy publikace, hlavním a v podstatě jediným léčebným nástrojem pro něj byla obyčejná voda. Princip spočívá v tom, že pacient se střídavě vystavuje různě teplé vodě. Tím mění i teplotu svého těla, zlepšuje krevní oběh, látkovou výměnu, posiluje imunitu a nervový systém.

Jedna z  jeho metod spočívá například v přešlapování z lavoru s teplou vodou o zhruba čtyřiceti stupních Celsia do lavoru s vodou o teplotě něco málo přes deset stupňů.  Ve studené vodě pacient setrvá zhruba pět vteřin, v teplé vodě si postojí celou minutu. Kůra končí v lavoru se studenou vodou studenou, pak je třeba osušit chodidla. Podobný princip, jen s jiným časovým intervalem, se uplatňoval i u rukou.

Další metoda pod názvem čapí chůze není ničím jiným než pravidelným střídáním nohou v koupeli, tak aby byla do vody ponořena vždy jenom jedna z nich. Léčený, stojící na jedné noze a s druhou pokrčenou, opravdu může připomínat právě tohoto ptáka.

Jako další zlepšovák k zvýšení obranyschopnosti těla a motorických schopností Kneipp doporučoval procházky čerstvě padlou ranní rosou.

On sám považoval za účinnější krátké studené koupele, ale samozřejmě nic by nemělo být pacientovi nepříjemné, doporučuje se pozvolný a nenásilný přechod na studenou vodu.  Každému zimní koupele v řece nemusí prospět.

Jako jednu ze základních podmínek vodoléčby Kneipp stanovil: než se přikročí k „osvěžovací“ kůře, mělo by být ochlazováno pouze tělo prohřáté.  Studené po chladivé proceduře pak doporučoval opět zahřát.

Když od roku 1852 působil jako kaplan na německých farnostech, i přes protesty úřadů a lékařů léčil vodou hlavně chudé lidi, pro které levná kůra teplé a studené vody mnohdy byla jedinou nadějí.

A když roku 1897 Kneipp umírá,  je jeho původně kontroverzní způsob léčby  s již více než sto čtyřiceti léčebnými metodami v ozdravných zařízeních ustálenou  běžnou praxí. Pomáhá tisícům lidí včetně významných soudobých osobností.  Dodnes je  Kneippova  vodní kůra běžnou součástí lázeňských procedur.

Autor: Martin Lout

Reklama, která pomáhá