Syndrom open space. Jak škodí sdílené kanceláře

call-center.jpg

Zdroj: sxc.hu

Lékaři čelí novému fenoménu. Jejich pacienti si stěžují na problémy pocházející z práce ve sdíleném prostoru. Nová civilizační choroba už má i své pojmenování: syndrom open space.

Reklama, která pomáhá

Často se projevuje bolením hlavy, závratěmi, hučením v uších, zažívacími problémy, bušením srdce, úzkostnými stavy, nachlazením, vysokým krevním tlakem, únavou i depresí. Zdravotní komplikace pak jdou ruku v ruce s psychickými.

Zatímco ještě na začátku devadesátých let se manažeři v Česku snažili kanceláře spíš rozdělovat, dnes je trend přesně opačný: slučovat. Budování takzvaných open space kanceláří je nezastavitelný trend a sdílený prostor pro práci v České republice využívá šestaosmdesát procent velkých společností a sedmdesát tři procent středně velkých. A to přesto, že lidem – šéfům i zaměstnancům – to přináší problémy. Psycholožka práce Zdeňka Židková vidí příčinu většiny problémů v tom, že open space nenabízí možnost volby. „Z open space si nemáte kam zajít, sdílet musíte nejen pracovní problémy, ale i všechno ostatní. A nemožnost volby, jak známo, člověka popuzuje,“ říká Žídková.
Podle studie společnosti Commservis.com více než devadesát procent zaměstnanců v open space trápí problémy, které snižují jejich výkonnost. Každý druhý člověk pracující v otevřené kanceláři navíc trpí psychosomatickými problémy, především pak sníženou koncentrací a migrénami.

Nejzajímavější ovšem je, že syndrom open space se netýká jen zaměstnanců, ale i manažerů, kteří tento druh kancelářského prostoru milují a prosazují. Dobře to ve svých knihách a článcích popisuje Jan Hnízdil, internista a rehabilitační lékař, který syndrom se zkratkou SOS v Česku zavedl a specializuje se na něj. Postižených je podle něj čím dál víc a pocházejí z různých odvětví: úředníci velkých firem, počítačový experti, novináři, lidé z telefonních centrál.

Jak vás ovlivňuje open space?
Příznaky, které syndrom open space provázejí, se dříve řešily zvlášť. Například americká psychiatrická společnost ho ale zhruba od roku 2007 chápe jako diagnózu. V českých učebnicích psychologie zatím není, i to se však může brzy změnit. Zajímavé je, že podle průzkumů tomuto syndromu častěji podléhají ženy. I podle dat vzešlých z průzkumu společnosti Commservis.com vyšlo, že zhruba dvě třetiny z nich nebyly schopny se během půl roku na toto prostředí adaptovat.

Nejhůře sdílené kanceláře podle psychologů působí na zaměstnance, kteří musí být kreativní. Každé zazvonění telefonu, prásknutí dveřmi nebo průchod člověka za zády ruší tok myšlenek. A tak si řada lidí chodí do práce pouze pro potvrzení, že v ní byly, skutečnou práci ale dodělávají po večerech doma.

Stačí se podívat do své e-mailové schránky, kolik pošty dostanete v době, kdy už v kanceláři nikdo není. Odesilatelé vám řeknou, že nestíhají. Ale z jakého důvodu? Je jasné, že taková práce na dvě směny se dá vydržet pouze omezenou dobu, poté přichází syndrom vyhoření. Produktivita a vztah k práci se přitom ještě zhoršují, pokud lidé musejí dodržovat předepsanou sterilní podobu pracovních stolů. Nejenže nemají soukromí, ale v práci si připadají cizí. Ukázala to například studie britské Univerzity v Exeteru, podle které motivace zaměstnanců roste v závislosti na pracovním prostředí. Jakmile dostali volnou ruku, stoupla produktivita o třetinu.

Jak se vyrovnat s prací v open space?
Pokud chcete zůstat zdraví, nedá se spoléhat na šéfa, lékaře ani prášky. Žádat vedení o úlevy nebo vlastní kancelář je ve většině podniků zbytečné, v tomto prostoru jsou rovné podmínky pro všechny. Taktéž vyšetření u lékaře většinou nepřinese žádné řešení. Takže co s tím? Nesmíte zůstat pasivní a chovat se jako oběť, říkají jednohlasně psychologové. Musí jednat. Hovořit s kolegy, kteří mají podobné problémy, obrátit se na profesní organizaci, domluvit se na jiném uspořádání kanceláře s vedením, možnosti pracovat částečně z domova nebo si kancelář „rozdělit“ a vyzdobit podle svého. Pokud šéfům na zaměstnancích záleží, vyjdou vám vstříc a vy se hned budete cítit lépe. Pokud to neudělají, možná je na čase si práci pro takové lidi rozmyslet. Open space kancelářím se ani při dalším hledání práce pravděpodobně nevyhnete, na druhou stranu ale není kancelář jako kancelář. A volba je na každém.

Autor: Jana Rýznerová

Reklama, která pomáhá